1. krok
2. krok
3. krok
přepnout na češtinu Switch to english language

O projektu

Koncept chytrého města (Smart City) staví na holistickém (celostním) pohledu překonávající největší překážku, rezortismus (nepropojení izolovaných agend odborů měst/krajů a jejich organizací). Stávající praxe navíc dělá z projektů Smart City další „rezort“; máme projekty na mobilitu, energetiku, …, a smart city. Důsledkem takového přístupu je, že významná část veřejných investic neopustila rezortní myšlení a není chytrá, což nepřináší potřebnou změnu/přidanou hodnotu. Neinvestujeme chytře. Druhým důsledkem je, že projekty Smart City nejsou vnímány jako pokročilý strategický přístup k řešení problémů města 21. století, ale jako něco nadstavbového, jako nepotřebná „třešnička na dortu“, či marketingová bublina. (více) Aby se město mohlo stát chytrým, musí upravit své stávající investice, aby odpovídaly aktuálním trendům, hrozbám a dlouhodobé vizi města. Veřejné investice se stávají chytrými tehdy, když zohledňují potřeby i jiných profesí, než je profese investora. Ten tak přirozeně pořizuje a provozuje prvky, které slouží vyšším strategickým záměrům města. Obecně tak lze hovořit o tzv. „chytrých místech“, tj. místech, na kterých město poskytuje Inovativní veřejné služby. V holistickém pojetí se vždy jedná o „síť míst/služeb“, které město poskytuje (jedna “chytrá ulice” ničemu nepomůže).

Dosavadní standardní pohled investora je pohledem dopravního podniku/organizátora dopravy, který logicky řeší jen „své“ potřeby. Chytrá zastávka tak byla mylně interpretována jako zastávka poskytující informace o odjezdu spojů v reálném čase formou informačního panelu. Inovační firmy pak v pilotních projektech poskytly službu nabíjení mobilního telefonu či měření různých veličin, jako teplota, vlhkost či znečištění ovzduší. Všechny podobné prvky mají smysl jen tehdy, pokud jsou poskytovány jako služba, tj. jako síťový prvek, jako standard vybavení všech zastávek dané kategorie. Občan jako konzument služby je tak veden k návyku, že jistý standard služeb může konzumovat na jistých místech, čímž se do celé věci vnáší potřebný řád. Ten má velmi pozitivní dopady jak na chování a orientaci občanů, tak i správu města a chytrost jeho investic. Investovat chytře tak ve finále znamená mít strategii budování sítě chytrých míst. Takovou novou strategii lze vytvořit jen participativním přístupem různých odborníků a profesí a standardní podmínky mají smysl jen na větším trhu, např. střední Evropy.

  • Místo veřejné dopravy – zastávky MHD/VD informující o příjezdu vozidel VD v reálném čase, plánování jízdy přímo na místě
  • Místo na dopravní síti – např. pro instalaci dopravních, hlukových či jiných senzorů
  • Informační lokální centrum (infobox) pro občany i turisty
  • Informace o lokálních bodech zájmu, kulturních a jiných akcích
  • Bod metropolitní sítě – poskytování internetu
  • Možnost lokální inzerce, podpora např. místních sdružení
  • Technologická atrakce – např. videovzkazy, soutěže, rozšířená realita
  • Zájmy státu – např. vzdělávací sociální programy, videospoty se sociální tématikou, mimořádnosti např. při pátrání po pohřešovaných dětech atp.”

Z popsaného konceptu vyplývá, že nemá smysl realizovat jednu či několik chytrých zastávek, ale je nutné ke konceptu přistoupit jako k budování sítě zastávek se standardními funkcemi a službami.

Tento web se skládá ze dvou základních částí:
  1. Představení navrhovaných prvků budoucí chytré zastávky, ke kterým se můžete vyjádřit – to chci/to nechci (defaultně je nastaveno „neřeším/nevím“). V případě, že chcete něco doplnit či sdělit, je pod každým seznamem prvků volné pole
  2. Představení kategorií zastávek dle jejich důležitosti, a tedy i vybavení. Zde můžete navržené prvky přiřadit ke konkrétní kategorii, a tím navrhnout standard jejího vybavení.